FOTO: Ladislav Křivan / MAFRA / Profimedia
Začátkem roku jsme informovali o našich zjištěních ohledně klíčových dokumentů týkajících se budoucnosti energetiky České republiky. Nyní nám odborníci tato naše zjištění stále častěji potvrzují. Teď se můžeme bavit jen o Aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) z října 2023, protože nová Státní energetická koncepce (SEK) stále není k dispozici a NKEP má být finalizován v polovině tohoto roku. Tak zůstaňme jen u tohoto materiálu.
Mnohem častěji získávají prostor kritické hlasy k modelování konsorciem SEEPIA (Centrum socio-ekonomického výzkumu dopadů environmentálních politik), od kterého se sestavování NKEP odráží. Podle Jiřího Feista (člena představenstva EP Power Europe a ředitele pro strategii v EP Energy, které jsou součástí energetického holdingu EPH miliardáře Daniela Křetínského) se jedná o nevídanou aroganci, s jakou je tento (NKEP) připravován. Zkrátka - diletantismus!“
To prohlásil na konferenci „Green Deal s rozumem“ která proběhla 16. dubna na půdě Senátu PČR. (zdroj: epochtimes.cz)
Na lednovém semináři koordinátor projektu SEEPIA Milan Ščasný připustil, že modelování má určitá omezení a nedostatky a upozornil: „Nepredikujeme budoucnost. Děláme projekce nebo simulace, ale rozdíl mezi prediction-projection-forecast je někdy malý. Forecast určitě neděláme. To, co je důležité zdůraznit, je to, že ve výzkumu (bez krátkodobých forecast) nejsme schopni říct, jak bude například velké HDP, ale jsme schopni modelovat dopady politiky nebo jiného exogenního šoku [zadaným parametrem] a tímto dopadem je rozdíl mezi modelovaným stavem bez politiky a modelovaným stavem s politikou, podtrhuji slovo modelovaným.“
Arogance a neschopnost si představit, jaké fatální následky mohou mít pro naší energetickou bezpečnost výsledky podobného nedomyšleného a neuváženého přístupu k modelování, jsou pouze následkem chybějící skutečné zodpovědnosti za své činy u všech zúčastněných osob. Výsledky takové modelace se tak můžou stát sebevražednou odjištěnou zbraní v rukách nevzdělaných, nekompetentních a dovolím si říct zabedněných politiků (například řídících MPO a MŽP) libujících si v ideologizaci problému.
Tak jak byly výsledky představeny, řečeno v kostce, podporují masivní investice do občasných zdrojů (OZE, hlavně FVE a VTE) a predikují zachování uhlí pouze do roku 2030, maximálně 2033 a naprosto ignorují fakt, skutečného konce uhlí v letech 2025-2026 samotnými výrobci díky „SEEPIÍ“ glorifikovaným emisním povolenkám. Nerentabilita výroby elektrické energie z uhlí z důvodu „nárazu do zdi“ systému emisních povolenek (ETS) činí výrobu neudržitelnou. Jak překlenout období mezi ztrátou těchto zdrojů a dobudováním nových zdrojů jaderných (v našich podmínkách 20-30 let) modelace buď neřeší, nebo se ochotně a submisivně obrací směrem k dovozu elektrické energie.
Cesta, která se zvolila pro zbavení se závislosti na dovozu primárních zdrojů z nestabilních regionů, pro získání vedení v nových technologiích i pro snižování emisí je cesta ideologická, politická a zcela nereálná. Bude v budoucnu znamenat dovoz energií zatím ze stabilních regionů, které se však tímto přístupem mohou stát regiony nestabilními. A to včetně naší vlasti.
V Bruselu i u nás se podle Jiřího Feista nehledí na efektivitu, ale jen na snižování emisí. „Svět v tuhle chvíli není o účinnosti. Je jen o tom, jak snižovat emise a na účinnost jsme zcela zapomněli.“