Nedávno jsem dočetl knihu „Stopy bílého muže“, která je volným pokračováním titulu „Voda, včera dnes a zítra“. Obě jsou z pera hydrogeologa Doc.RNDr. Zbyňka Hrkala, Ph.D. a jsou inspirativním zamyšlením nad schopnostmi jednotlivých historických civilizací se vypořádat s nedostatkem, v některých případech i přebytkem vody. V podstatě se o hospodaření se životodárnou tekutinou dá uvažovat jako o ukazatelích vyspělosti jednotlivých společenství od starověku až po současnost. V obou publikacích se tak jedná o historický a zeměpisný exkurz do životní úrovně našich předků.
V knize „Stopy bílého muže“ je pak více kladen důraz na koloniální působení mocností ve zbytku světa od středověku až po současnost. Příběh je o omylech, jakých se naši předkové a zástupci křesťanského světa dopustili. A o omylech jakých se v důsledku „špatného svědomí“ dopouštíme dnes, jako potomci kolonizátorů.
Čtením této knihy můžete poznávat historii lidstva z pohledu životodárné tekutiny, zároveň vám však pomůže orientovat se v politických a náboženských pohnutkách našich předků.
Autor je ve skrze pozitivní člověk, a má dar přinášet čtenáři opravdu strhující zážitek a to jak pro akademickou, tak i běžnou populaci.
Nejvíce mne zaujaly kapitoly Jihoafrická republika, Réunion vs Mauritius, Maroko, Izrael a Palestina. Myslím si, že u většiny čtenářů bude panovat i politická názorová shoda s autorem a to nejen v závěru této publikace. Závěr pojednává o současných motivech pro politická rozhodování a panika založená na zbytečně pesimistických úvahách o naší budoucnosti. Abych vám přiblížil tuto knihu, dovolil jsem si o ukázku ze Závěru, která přímo formuluje i autorův pohled na současné dění spojené s „Environmentálním žalem“ .
STOPY BÍLÉHO MUŽE – Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, Ph.D. (str. 245 – 247)
Test podle Hanse Roslinga
Jak velká část lidstva žije pod hranicí extrémní chudoby s příjmem pod 1,9 dolaru na den?
(správná odpověď zní jen necelých 11 %)
Jaká byla v roce 2015 průměrná celosvětová porodnost? (správná
odpověď je pouze 2,5 dítěte na ženu)
Jak velká část lidstva má doma elektřinu?
(správná odpověď je cca 85 %)
Dnes žijí na planetě 2 miliardy dětí ve věku do 15 let. Kolik jich bude na Zemi v roce 2100?
(správná odpověď je stejně jako dnes, 2 miliardy)
Jaké procento dětí na celém světě je očkováno proti spalničkám?
(správná odpověď je 84,8 %)
Jak velké procento dívek na světě nastoupí alespoň na základní školu?
(správná odpověď: cca 90 %)
Kolik je střední délka života ve světovém měřítku?
(správná odpověď: 71,4 roku)
Většina (51 %) z 26 000 respondentů neodpověděla ani u jedné otázky dobře, v průměru dosáhla skóre pouhých 0,73 správných odpovědí ze sedmi. Kdyby se podobný test dal v zoologické zahradě šimpanzům, kteří by volili naprosto náhodně, dopadli by v testu výrazně lépe. Ve většině případů totiž respondenti volili pesimistické odpovědi. Hlasovali nikoliv podle faktů, ale na základě všeobecně přijímané teorie, že vše jde s námi z kopce.
Podle Roslingových zkušeností z aplikace takového testu po celém světě výsledky překvapivě vůbec nezávisí na vzdělání ani na povolání. Stejně špatně dopadli vysokoškolští pedagogové, humanitární pracovníci, ekologové i novináři, lidé se základním vzděláním jako graduovaní.
Podle Roslinga v posledních desetiletích přestáváme formovat své názory na základě faktů, opřených o důkazy, ale rozhodujeme se podle emocí. Náš pohled na svět je rozhodující měrou ovlivňován smrští negativních zpráv, které se na nás valí z médií a sociálních sítí. Po pravdě řečeno, většina populace právě po takových „informačních“ dychtí, a média jim tak jen vycházejí vstříc. Analýzy Hanse Roslinga systematicky prokazují, že představy o dnešní společnosti rozvojových zemí jsou u většiny lidí naprosto odtržené od reality.
Teorie o tom, že dnešní populace není ovlivňována fakty, ale emocemi, opravdu funguje. Zastánci tohoto předpokladu dokonce argumentují, že právě na těchto principech byla postavena vítězná volební kampaň amerického prezidenta Donalda Trumpa, nebo hlasování o Brexitu.
Politika založená na práci s emocemi se dnes stává tak populární, že jste nevědomky její součástí i vy. Chcete ukázku?
Klimatická změna se vám bude zdát jako vysoce odborné téma, kterému se věnují špičkoví vědci celého světa. Jste zřejmě přesvědčeni, že v tomto případě jsou vám předkládána fakta. Pomocí médií se k vám dostávají zdánlivě přesná čísla o budoucím oteplení, data uvádějí, o kolik metrů se zdvihnou oceány, nebo kdy roztají všechny ledovce. V pravidelných intervalech média stereotypně opakují neustále stejné ukázky nebohých ledních medvědů, kterým pod nohama roztála kra. A za to všechno může člověk vypouštěním CO 2. Je vám předkládáno jediné řešení spočívající ve snížení výkonnosti naší ekonomiky. Na těchto, faktech" se údajně shodli všichni vědci planety.
Jste tak nevědomky účastníkem zvláštní přesvědčovací kampaně.
Je založena na argumentačním klamu, což je v řečnictví výrok, jehož smyslem je přesvědčit posluchače bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působením na emoce místo na rozum, případně obojí. Současně se používá tzv. falešné dilema, které vyvolává dojem, že existují pouze dvě možnosti tam, kde je jich reálně celá škála.
Ve skutečnosti totiž k žádné shodě mezi vědci nikdy nedošlo. Výzkum skupiny odborníků v IPCC na politickou objednávku připravil podklady, které jsou v řadě případů nanejvýš sporné. Hybným přírodním silám, které v nepravidelných intervalech klima neustále mění, i nadále nerozumíme. Nicméně pro politiky se jedná o uzavřenou jasnou věc, zjednodušili si celý problém na jediného pachatele, emise CO2. S ním, na rozdíl například od sluneční aktivity, totiž teoreticky mohou manipulovat. Přijímají jednu direktivu za druhou, která sice s teplotou nehne ani o desetinu stupně, ale díky moci, kterou kvůli vaším emocím dostali, likvidují jeden pilíř evropské ekonomiky za druhým.
A ptáte se proč se lidé nechávají ovládat emocemi, když mají k dispozici fakta? Je to do určité míry dáno pohodlností. V dnešní době zavaleni takovým množstvím informací, že ověřovat jejich pravdivost je časově náročné, někdy až fyzicky nemožné. Pokud byste všechno, co slyšíte nebo čtete, prověřovali hledání primárních zdrojů, asi byste se brzy zbláznili. Proto spoléháte, že média nelžou a že tuto práci dělají za vás. Jenže aby novinář na trhu uspěl, musí být rychlý (proto se vůbec nezabývá detaily) a je nucen za každou chvíli zaujmout vaši pozornost (z tohoto důvodu přichází s katastrofickými titulky a tématy).“