O minulém víkendu při jedené společné akci jsme se svým kolegou zašli v rozhovoru k prezentaci našich dosti odlišných pohledů na některá témata až do bodu, kdy jsme zmínili termín – „mainstream“. Ten, kdo první použil to slovo „mainstream“ jsem byl já, a protože jsem nebyl zcela pohotový, dozvěděl jsem se od mého kolegy, že se jedná o většinu.
Jsem alergický na představu, že mám něco dělat proti svému přesvědčení, protože to většina chce. To je doména marketingu korporátů, se kterou se osobně nemusím obtěžovat. Přesto jsem se přestal chovat racionálně. Ano stává se mi to, a začal jsem argumentovat, že v mých pubertálních letech se vyučovala na všech stupních vzdělávacího systému ruština a ta měla velmi známý výraz pro slovo více – bolše. A člen takovéto skupiny, tedy většiny, byl „bolševik“. A také to nebyla, žádná hitparáda.
Máme se s kolegou opravdu rádi, respektujeme se, jsme i navzájem tolerantní (uvědomuji si, že on musí být častěji), tak v určitou chvíli pro zachování tohoto stavu je lepší téma opustit, nebo ho změnit.
Nic méně rozvinuté kritické myšlení mne později donutilo k zamyšlení, co vlastně slovo mainstream vlastně znamená, a hlavně co znamená pro mne.
„Mainstream“ jak ho vnímám osobně
Protože mám rád zeměpis a v mapách mne už jako malého fascinovali delty řek uvědomil jsem si, že se může jednat sice o hlavní proud, nemusí se však jednat o většinu tekoucí vody v závěru toku. V konečném součtu se může dokonce jednat i o většinu množství vody v součtu u vedlejších ramen. Ty však díky vzdálenostem nemají vzájemný kontakt jiný, než s hlavním proudem. Ten je tedy určující. V průběhu geologicky krátkého času však může dojít k přesunu hlavního proudu na jiné z ramen.
Ve společnosti tento proces probíhá mnohem rychleji. Uveďme si příklad na nedávné historii. Velmi výstižně a vtipně ho naformuloval přispěvatel na facebookovým profilu Markus M. Cohen
„V roce 1946 zvítězili ve volbách padouši. Od té doby bylo povinné milovat Sovětský svaz a nenávidět USA. Lidé, víc než polovina obyvatelstva, kteří viděli věc jinak, byli označováni jako agenti CIA a byli vytlačováni z mediálního i veřejného prostoru. Rovněž bylo rozhodnuto, že svoboda slova není bezbřehá a nastoupila cenzura svého druhu.
V roce 2021 zvítězili ve volbách slušní lidé. Od té doby je povinné milovat USA s EU a nenávidět Rusko. Lidé, víc než polovina obyvatelstva, kteří vidí věc jinak, jsou označováni jako Putinovi agenti a jsou vytlačováni z mediálního i veřejného prostoru. Rovněž bylo rozhodnuto že svoboda slova není bezbřehá a nastoupila cenzura svého druhu.
A proto slušní lidé z Prahy volí Top 09“ (také jsem byl slušným člověkem).
Což mimochodem velmi dobře potvrzuje i můj oblíbený citát, který ve druhé polovině 19. století vyřkl ministerský předseda Spojeného království Lord Palmerston:
"Nemáme žádné věčné spojence a nemáme žádné věčné nepřátele. Věčné a trvalé jsou jen naše zájmy a je naší povinností je sledovat".
Ale vraťme se zpět, k podstatě mé úvahy
Mainstream je dle mého názoru pojem obsahující pojmenování skupiny lidí, kterým je nyní dáván programově největší prostor pro prezentaci zjednodušených informací inspirujících k téměř bezproblémovému životu. Jedná se o světonázor utvářený propagandou jednoho, nebo druhého světa, který vždy zákonitě časem narazí na své mantinely. Rozhodně se nejedná z hlediska názorového o jednotu, nebo většinu. To neplatilo ani u bolševiků. Jen si tak říkali, aby si slabší jedinci snáze vybrali.
Bohužel obě skupiny lidí „kuchařů“ na jedné straně a „strávníků“ na straně druhé disponují velmi krátkou pamětí. Jsou tedy historicky nepoučitelní. Dnes o to kratší o co výkonnější jsou naši elektroničtí miláčci. Kuchaři na krátkou paměť svých strávníků spoléhají a orientace strávníků v jakékoliv společensko-politické problematice je tristní.
A to bez ohledu na věkovou, příjmovou, vzdělanostní, IQ a další kategorie. (Tj. není sledovatelná žádná průkazná korelace).
Dle mé osobní zkušenosti, se ale tento mainstream nejvíce projevuje u středního a vyššího managementu velkých korporací. A je to zcela pochopitelné. Od rána do večera, ve snaze, jak oslovit co největší množství potenciálních zákazníků a vnutit jim produkt svého zaměstnavatele, cílí na tzv. „mluvící většinu“. Vytváří jejich potřeby a dostávají se jim pod kůži. S tím jde samozřejmě ruku v ruce i utváření názoru.
Uvedu příklad
Dnes je největším nebezpečím pro naši společnost, ani ne tak vnucování prostředku dopravy, který díky své technologické nezralosti většina pracujících lidí nemá ráda, ale jednotlivé prvky často zmiňovaného Green Dealu, které nejen že neprospějí avizovanému cíli, ale postačí, aby se něco z nereálných cílů nepovedlo a bude to mít přesně opačný efekt.
A to, co je to největší nebezpečí jsou tzv. ESG směrnice. V této třípísmenkové zkratce, která znamená environmental, social, governance se jedná v podstatě o trojského koně pro přijetí občanského kreditu ve vyspělém západním a demokratickém světě.
Jedná se o "mokrý" sen velkých bank, jak získat kontrolu nad vším (a to už dnes banky vědí, kdy se vám bude chtít čůrat dříve než Vy sami). Cesta, jak toto zavést, je využít nepozornost vrcholného korporátního managementu nad možnými dopady za příslibu ulehčení jejich práce a vyšších výplat. Toho managementu, o kterém jsme si v předchozím textu řekli, že se jedná z větší části o vyznavače a hlavně "přisluhovače" mainstreamu.
V první vlně od roku 2025 se tato směrnice dotkne těch největších firem. Budou muset reportovat, jak požadavky směrnice naplňují a za to budou získávat od bank výhodnější úvěry.
Banky nyní pracují na softwaru, který bude v první linii vyhodnocovat plnění těchto norem jednotlivými klienty (korporáty). Pokud neprojdou firmy přes tento automat, nedostanete se už k žádnému bankéři.
Od roku 2027 se ESG budou týkat i středních firem a nyní teprve začne ono vměšování se do jejich fungování.
V rámci ESG norem budete posuzováni nejen jak je plní vaše firma jako taková, ale jak je plní i vaši dodavatelé. Dojede v tomto okamžiku v úplné vměšování do dodavatelsko-odběratelských vztahů, a tudíž i k řízení cenové a úvěrové korporátní politiky. Věčně náklady za tyto choutky mocných nemůžou být přenášeny na spotřebitele, tak dojde k cenové diskriminaci a k většímu rozdělení společnosti.
Dnešní rozdmýchávání válečných konfliktů těmto silám dokonce slouží. Strach v občanech vyvolá nepřítel, kterého určí „mainstream“. Pak už jen stačí zavézt občanský přídělový digitální kredit. A každý, kdo bude mít jiný pohled na věc, se dopustí thoughtcrimu – závadného myšlení (ideologického zločinu) a bude ze systému vaporizován.
Tedy nevím, zda byl GEORGE ORWELL cestovatelem v čase, nebo z jeho knihy „1984“ do puntíku čerpají dnešní bezejmenní a beztvářní strůjci světa.