Libeňský most – symbol selhání

FOTO: Roman Provaznik

Stavba původního mostu

V případě Libeňského mostu se jedná z historického hlediska o jeden z prvních doložených případů, že v Praze ať se staví cokoli, vždy se od té doby dá hovořit o „tunelu“.  Stavba byla šizená, okrádaná a z tohoto pohledu i předražená.

Většina Pražanů ani neví, o jaký že přesně most se jedná. Pokud pojedete prstem po mapě z jižní části Prahy po Vltavě, je to most, který překračuje řeku ve vrcholu největšího oblouku Vltavy v Praze. Jedná se o tu dlouhou levou zatáčku toku, na který jsme my Pražané tak hrdi. Toku, inspirujícího Bedřicha Smetanu ke složení symfonické básně z cyklu Má vlast, svou melodií opisující tok od pramene až po ústí do Labe. Někde za touto dlouhou levou zatáčkou přechází symfonie z tóniny mol do dur. Dur je zpravidla vnímána pozitivně a vesele, ale najednou zde, na Praze 7, symfonie zní jako „kočka leze dírou“.

Dnešní most stojí v ose předchozího dřevěného provizoria podle návrhu Ing. Soukupa z roku 1903. Betonový most byl postaven podle projektu architektů Pavla Janáka a Františka Mencla. Ing. Mencl byl autorem obloukové části, Ing. Václav Dašek rámové části, architektonická úprava je připisována kanceláři Pavla Janáka. Dodavatelem stavby bylo Dělnické podnikatelství staveb Piták a společníci, založení pilířů a ostatní betonové konstrukce dodali Ing. Hlava a dr. Kratochvíl a Ing. Dr. Skorkovský. Ztvárnění mostu jedinečně reprezentuje robustně puristické údobí ve vývoji tvorby Pavla Janáka. Pro veřejnost byl otevřen 29. října 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky. Toliko z wikipedie.

Stav mostu

Hlavním problémem mostu je kromě technického stavu i jeho malá únosnost. Je to zcela logické a odpovídá to progresivnímu rozvoji dopravy i mostních konstrukcí po téměř jednom století. Příkladem je, že motorová tramvaj měla v roce 1928 hmotnost 10 t, současná tramvaj 15T 42 t. Také četnost dopravy byla tehdy nesrovnatelně nižší, než je tomu dnes. Z pohledu motoristů se jedná o most zcela bezvýznamný, ale z pohledu MHD se jedná o most velice zásadní. Nyní však jezdíme s tramvajemi o hmotnosti tanku a potřebujeme je. Takže musíme rekonstruovat, zpevňovat a robustnět.

Existuje celá řada variant rekonstrukce „soumostí“, které lze i kombinovat, tak jako se to stalo v minulosti u Hlávkova mostu.

1. Nejlevnější by bylo „soumostí“ nahradit novým tramvajovým mostem Holešovice-Palmovka a automobilovým dvoupruhovým mostem spojující Holešovice s Voctářovou ulicí. Mosty by měly menší plochu než současné „soumostí“, protože na křižovatce Palmovka již neexistuje automobilová doprava. Rychlost tramvají by bylo možné zvýšit na 80 km/h, kromě úspory investičních nákladů by došlo k výraznému snížení nákladů na údržbu mostů a snížení výlukových časů potřebných pro opravy z týdnů na hodiny.
2. Magistrát prosazuje "opravu" mostů se zachováním vzhledu, které bude o několik set milionů dražší, při takové opravě nelze investiční náklady ani dopředu přesně stanovit, což mnoha lidem vyhovuje. V této variantě by měla být vybourána vnitřní polovina půdorysné plochy mostu, na jejím místě vybudována nová nosná konstrukce, která by zachovávala vzhled původních mostů, zábradlí a části mostů pod zábradlími by měly být zachovány původní, nebo zhotoveny jako kopie.
3. Třetí variantou je v roce 2015 oprášená stará varianta rozšíření mostu na čtyři automobilové pruhy a tramvajovou trať uprostřed. Investiční náklady této varianty by měly být srovnatelné s opravou, provozní náklady by byly nižší.

Politiky volených zástupců začaly narážet na rétoriku pražských politiků k uším voličů jednotlivých politických stran. Jedni chtěli most zbourat a využít pouze stávajících pilířů a druzí ho chtěli celý rekonstruovat. Toto názvosloví pouze vyjadřovalo pojmenování jednotlivých variant, nikoliv jejich viditelný a pro funkčnost určující rozdíl. Ti, kteří chtěli „rekonstruovat“, použili jako štít své voliče, kteří  několikrát lobovali za prosazení stavby do pozice kulturní památky a požadovali zachování „soumostí“ jako celku. Ti, kteří dali na doporučení odborníků, TSK a statiků avizovali, že současný stav je neudržitelný a je proto potřeba vymyslet variantu, která bude znamenat co nejmenší výluky a bude pokud možno šetrná k pražskému rozpočtu.

Začátkem ledna 2016 byly zveřejněny informace o posudku, který vytvořil Kloknerův ústav na objednávku MHMP. Podle tohoto posudku v případě výstavby nového mostu na stávajících pilířích nebude hrozit takové riziko zpoždění a prodražení jako v případě rekonstrukce stávajícího mostu. Životnost nově postaveného mostu má být také delší, zhruba sto let bez větších úprav. Zatímco opravený původní most by vyžadoval další rekonstrukci už po dvaceti letech provozu.

O něco později v lednu 2016 podal Adam Scheinherr z iniciativy Libeňský most Nebourat, Nerozšiřovat návrh na prohlášení mostu za kulturní památku. Ministerstvo kultury 21. ledna 2016 na základě tohoto návrhu opět zahájilo správní řízení. V únoru 2018 pak Ministerstvo kultury vydalo rozhodnutí, že Libeňský most památkou není. V dubnu 2018 podal Národní památkový ústav a spolek Prázdné domy podnět k přezkoumání uvedeného zamítavého rozhodnutí Ministerstva kultury ČR a nadále trvají na podnětu k prohlášení mostu za kulturní památku.

Adam Scheinherr (nestraník za PRAHA SOBĚ), zastupitel HMP, FOTO: FB profil

Nicméně handrkování politických zástupců z Praha Sobě vedené Janem Čižinským (starostou městské části Praha 7) trvalo tak dlouho, že nyní bude potřeba přistoupit k větší rekonstrukci za dramaticky vyšší peníze (1,8 miliardy korun vs 3,1 miliardy korun).

Jan Čižinský (PRAHA SOBĚ), starosta Prahy 7, FOTO: Martin Vokuš

 A nyní?

Na konci ledna 2024 Pražský magistrát přejmenoval investiční akci "rekonstrukce Libeňského mostu" na "stavba Libeňského mostu". Po téměř pětihodinové diskusi o informačním tisku to na návrh opozičního hnutí ANO schválili městští zastupitelé. Změna má odrážet to, že většina mostu přes Vltavu, který tvoří jen část celého „soumostí“, bude při plánované rekonstrukci vyměněna. Zástupci ANO také kritizovali práci bývalého radního pro dopravu a nynějšího opozičního zastupitele Adama Scheinherra. V podstatě se takto mohlo postupovat již v roce 2016 a ne o 8 let později, kdy se samotným odkladem rekonstrukce prodražila o 1,3 miliardy.

Pokud si Praha Sobě přisuzuje zásluhy za zahájení oprav strategické stavby pro občany závislých na MHD, lže svým oddaným voličům a opět se ukazuje, že je spíše zataženou ruční brzdou života pražského občana. Nemluvě o téměř dvojnásobném prodražení celé investiční akce. Podle nich je Libeňský most – historický skvost!?